Tak už je to rok...

Opravdu už je to dnes přesně rok, co jsme se odlepili z ruzyňského letiště a o dva dny později přistáli v australské Sydney. Když se ohlédneme zpátky, co vše jsme za ten rok prožili, je toho celkem hodně. Nasbírali jsme spoustu nových zkušeností, poznali nové lidi, snad i trochu zlepšili angličtinu, ale hlavně i postupně odkrýváme přírodní krásy, které Austrálie nabízí.

Je zajímavé, jak je Austrálie rozmanitou zemí. Je sice pravda, že rozloha klokaní země je o něco málo větší než celé Evropy, ale i tak nás to překvapuje. Na východním pobřeží jsme se kochali úžasnými pohledy na bílý jemný písek a probarvené moře tichého oceánu, který nabízí úžasné potápění na velkém bariérovém útesu, a naopak ve střední části jsme obdivovali červené hory stojící na sluníčkem vyprahlé červené půdě.

Sever Austrálie nám pro změnu nabídl tropický deštný prales plný krokodýlů a úžasné vodopády padající do jezírek s čirou teplou vodou. Na jih se teprve chystáme, zatím jsme ho navštívili jen v zimě, kdy jsme byli přivítáni kupou sněhu a teskně si zavzpomínali na naši českou zimu :o)

Na západě, kam se také snad ještě podíváme toho ale moc není. Pobřeží oplývané indickým oceánem nabízí jen pár větších měst. Velká část území je totiž protkána poustěmi, polopoustěmi a stepi, převážně bez cest a často i s prakticky neprůstupným terénem.

Kromě cestování jsme se ale i samozřejmě zapojili do pracovního procesu. Za ten rok Péťa nasbíral spoustu zkušeností z oblasti cateringu, poznal mnoho míst, kam se normálně člověk nepodívá (Parliament House, Government House, Premier's Department,...) a Janička si pro změnu trénuje obvyklé domácí práce a přitom zkouší sílu svých nervů, spojené s výchovou tří australských dětí...

Rok není až tak dlouhá doba, připadá nám to, jako bychom odletěli nedávno, stalo se toho hodně, ale věříme, že stále ještě toho máme také hodně před sebou. Jsme rádi, že máme zprávy i o tom, co se děje u nás, za to moc děkujeme. Třeba to, že nám přibyli noví človíčci na svět. Už se moc těšíme až je poznáme osobně a přejeme hlavně pevné zdravíčko :o)

Co se týká našeho návratu, tak zatím letenky domů ještě nemáme. Přesný datum totiž sami nevíme. Teď nás čeká vyřizování dependantských víz (aby Péťa nemusel chodit do školy), tak uvidíme, jak to vše dopadne...

Všechny bychom chtěli moc pozdravit, myslíme na vás i když tam nejsme a už teď se těšíme až vás všechny zase uvidíme...