Víkend na farmě v Blue Mountains

Koncem dubna, když ještě měly děti prázdniny, jsme s naší rodinou strávili víkend na jejich farmě v Blue Mountains. Odjeli jsme v pátek po obědě a domů jsme se vrátili v neděli v podvečer. My jsme tam jeli vlakem a naše rodinka (ale bez mámy) autem. Auto mají sice velké, ale pro 6 lidí, psa a bágly by bylo na tak dlouhou cestu malé (ze Sydney je to 2 hod). Stačilo, že nás vyzvedli na nádraží a jeli jsme společně namačkaní další půl hodinku z města na farmu. Farma je totiž v místě, kam normální člověk nemá přístup a ani tam nevede veřejná cesta. Je to totiž jejich jeden ohromný soukromý pozemek. Byli jsme překvapeni, jak to bylo rozsáhlé. Cestou jsme projížděli přes asi 4 brány, které musel náš "taťka" odemknout, aby jsme se vůbec dostali k naší víkendové chatě. Pro představu, pozemek je tak velký, že trvá asi hodinu, než se objede autem dokola a pěšky to prý trvá asi půl dne. Mají tam několik zaměstnanců, kteří se jim o vše starají a hlavního manažera, který na vše dohlíží, ale prý je to taková malá rodinná farma...no my si to teda představovali trošku jinak... :o)

Když jsme přijížděli k chatě, uvítal nás tam krásný asi 2 metry vysoký klokan. Měl takovou tmavou srst, ale vypadal nádherně. Bohužel jejich pes, který běžel před autem ho vyplašil, ale viděli jsme ho :o))

Tohle je obrázek té naší chaty, která byla v podstatě rozdělena na 2 části. V té jedné byla hlavní místnost s krbem, kuchyní, koupelnou, pracovnou a ložnicí a naproti byly jednotlivé ložnice s vlastními koupelnami a záchodem. Tahle ložnice byla zrovna naše :o) Připadali jsme si jak v ráji, takhle jsme si chatu opravdu nepředstavovali...

V pátek večer jsme se tak nějak zabydleli a když šly děti spát, Nick nám připravil večeři. Měli jsme jehněčí kotlety se salátem, bylo to výborné. Po večeři došla řeč na šachy, a tak netrvalo dlouho a Péťa s Nickem si dali jednu hru. Aby to bylo zajímavější, vsadili se o 10 dolarů. Naštěstí, ani nevíme jak je to možné, Péťa vyhrál :o))

V sobotu dopoledne jsme vyjeli pod vrchol nejvyšší hory, která stojí uprostřed pozemku a pak jsme se podívali kde sídlí jejich manažer. Byl to další baráček, kde bylo spoustu nářadí, místnost s kulečníkem, bugatka ve které jsme se vozili, ložnice a jeho kancelář. Docela nás to udivilo, bylo tam opravdu vše na co si člověk vzpomene. Největší radost měly děti, když jsme jezdili bugatkou (to zelené vozítko dole).

Když jsme se vrátili zpět do chaty, čekal tam na nás Nickův nejlepší kamarád a zároveň švagr Scott s jeho 2-ma dětmi. Holčičce byly 3 a klučinovi 6. Mimochodem Scott 3 roky žil v Čechách, což nás moc potěšilo a hned jsme si měli o čem povídat :o)

Sobotní oběd byl slavnostní, protože Orlando (náš nejmladší) ten den slavil své šesté narozeniny. Janička mu dokonce udělala dort, tak měl radost :o)
Odpoledne jsme si udělali sami procházku a vyšlápli jsme si na tu jejich nejvyšší horu. Byl tam hezký výhled i když počasí nebylo úplně ideální. Jen jsme si tak na tom vršku říkali, jaké to asi musí být stát tam a říkat si, tahle krásná krajina je jenom moje... :o)

Když jsme se vrátili, došlo na stavění společného domu z větví a tohle je výsledek :o)

V sobotu navečer Nick se Scottem vyrazili do města na fotbal a my jsme zůstali s dětmi. Když se vrátili zpátky, byli ve veselé náladě a došlo na odvetu v šachách. Nakonec jsme hráli my dva proti nim. Byla to dlouhá hra, ale nakonec jsme vyhráli :o) Tentokrát jsme hráli o 20 dolarů :o) Podruhé už jsme ale naše vítězství neobhájili... Aby toho nebylo málo, došlo i na karty. Hráli jsme Black Jack. Bohužel pro ně, se nám opět docela dařilo. Sice jsme hráli každý za sebe, ale celkově jsme nakonec opět vyhráli něco přes 20 dolarů...
V neděli nám už bohužel počasí moc nepřálo a skoro celý den nám pršelo, ale i přesto jsme znovu vyrazili na bugatky. Oba jsme si ji dokonce i zkusili řídit..více na videu :o) Původně byla v plánu i motorka, ale tu se bohužel nepodařilo nastartovat.

A tohle černé autíčko? Tím Janička vozí děti do školy. Teď už chápeme proč si takové auto pořídili. Jiné by se tu asi moc nechytalo...

Byli jsme moc rádi, že jsme mohli jet na tenhle úžasný výlet. Bylo to fajn, moc se nám tam líbilo, jen škoda, že to tak rychle uteklo...